Mezi příznivci jste znám pod přezdívkou „Kiďák“. Sám tvrdíte, že kdyby bylo na vás, vybral byste si lepší. Jak tato přezdívka vznikla a jaká by se vám více líbila?

Přezdívka vznikla už za mého mládí, stejně jako vznikaly přezdívky na osadách. Nejdříve to bylo jen Kid, pak mi začali říkat Kiďák a už to tak zůstalo. A kdybych si měl zvolit přezdívku? Momentálně mě napadá třeba: Ten, co má hlavu v oblacích, couraje se mezi stébly trávy, aniž by byl kýmkoliv spatřen. Ale zdá se mi to trochu dlouhé. Hezké indiánské jméno mi přidělil vloni Tony Linhart v Malostranské besedě. Nazval mě Malý Loket. Ale Kiďák mi asi zůstane do konce.

Váš 90 minutový folkový recitál je plný písniček o lásce, přátelství, přírodě a o víře v naději v lepší svět. Jednou věcí je však zpěv, druhou realita. Jak hodnotíte současný svět a jeho vývoj?

To by asi byla debata na dlouhý večer. Ale jsem písničkář a romantik. A věřím v to, o čem zpívám a hovořím na jevišti. Jsou to celkem obyčejné věci, mnoha lidmi brané jako fráze. Láska, přátelství, víra, pokora, pravda, zdravý rozum, naděje…

Svět se ale poslední dobou točí trochu jinak. V kurzu je lež, hrubost, agrese, korupce, touha po tom mít víc než ostatní, a to za každou cenu. Prachy a moc. No, zůstanu u svých písniček, a pokud by jen jednomu z lidí prosvětlili den, budu rád. 

Na kontě máte více než 300 písniček. Je nějaká, za kterou stojí zajímavý příběh/podnět/inspirace?

Ve většině mých písní jsou příběhy, případně sny, někdy zapracuje fantazie, jindy přečtená knížka a emoce. Velkou roli hraje láska a přátelství, prožitky ať již mé, nebo někoho z mých přátel. Tak třeba píseň Tyrkysové vody jsem napsal na podnět dokumentu o uzbekistánském městě Samarkand a jeho modrozelených věžích a nakonec z toho je píseň o nás. O lidech a mém přání zůstávat a žít jeden s druhým a nechat vítězit Lásku.

Druhá míza je název jednoho z vašich hitů. Už ji pociťujete? :-)

Nevím, jestli se této písni dá říkat hit. Spíš je to žalozpěv nad odcházející mužnou sílou a touhou být stále přitažlivým pro opačné pohlaví. Dělám si tak trochu legraci sám ze sebe a ono to zabírá. Ale mám-li říct pravdu, tak na tom až tak zoufale vážně nejsem. Jen to nechci zakřiknout. On ten vesmír naslouchá skoro jako kdysi StB. Tak pšššt a těším se na koncert 16. února v Novodvorské.